Jdi na obsah Jdi na menu
 


7 kapitola

7 Kapitola

Harry dveřmi hospody doslova proletěl.

Běžel přes celou ulici - zrovna to musela být jedna z těch dlouhých - a teprve teď si začal uvědomovat jak moc byl z formy.

Otočil se na nejbližšího člověka, což byla ta bláznivá ženská Bellatrix. Samozřejmě.

„Kde je?“ zasýpal.

„Oh, podívejme kdo se to ke mně vrátil! Pojď si se mnou hrát, posledně jsem neměla šanci tě pořádně pozdravit,“ zachechtala se šíleně.

„Kd-… Oh zapomeň na to!“

Harry zamířil přímo ke schodům. Právě teď neměl nervy na to zvládat Bellatrix. Ne když se ještě neujistil, že Riddle Remusovi žádným způsobem neublížil.

Vysprintoval do druhého poschodí a křičel už předtím, než rozrazil dveře do místnosti, kde s Riddlem mluvil posledně.

„Ty bastarde, raději bys měl držet ruce o-…err-“

Zarazil se uprostřed dveří. Remus a Riddle poklidně seděli ve dvou křeslech, oba s čajem v rukou a uprostřed partie šachů. Po všech těch děsivých obrazech toho, co může ten sadistický lord dělat jeho příteli, vypadala ta scéna skrz na skrz bizardně.

Oba vypadali pobavení Harryho rázným vstupem. Na šachovnici bylo vcelku dost figurek, což naznačovalo, že ještě nehráli dlouho. Harry si nemohl nevšimnout, že Remus hořce prohrával.

„Ah, pane Pottere, tak pěkné že jste se stavil! Chcete se k nám přidat?“ dobíral si ho Riddle.

Harry se otřepal z šoku a pomalu za sebou zavřel dveře. Přesto na Riddleovi držel ostražitě obě oči.

„Ve hře, která je už prohraná? Ne děkuji.“

„Už prohrávám?“ usmál se Remus lehce a rozrušeně se podrbal na bradě.

„Za tři tahy.“

„Ne když pohne tím pěšákem,“ přerušil Riddle.

„Já ho znám, půjde tou věží,“ odpověděl Harry.

„Ale pak by mohl použít koně.“

„Tou dobou už by tvoje královna byla přímo tady.“

Upřeně na sebe zírali, nevyslovená výzva mezi nimi.

Remus si pročistil krk. „Erm, jo…Vážně bych měl jít. Bylo mi potěšením vás poznal, lorde Voldemorte.“

„Nápodobně.“

Potřásli si rukama a Harry měl skličující pocit, že právě propásl důležitou konverzaci.

„Co jsi tu v první řadě dělal?“ zeptal se svého přítele podezřívavě.

„Politika Harry. Však víš, ta věc kterou pokaždé shledáš nudnou.“

„Neměl jsi sem jít sám!“

Remus se na něj pobaveně podíval. „Byl jsem v dobrých rukou, Harry.“

Harry si pochybovačně odfrkl a uviděl Riddle, jak pozdvihl obočí. Vydal se za Remusem, když ho zastavila ruka na rameni.

„A kam si myslíš, že jdeš, Harry?“

„Zpátky domů,“ odpověděl nonšalantně, aniž by se na Riddle ohlédl.

„Aniž bys mi řekl o svém skvělém plánu? To si nemyslím.“

Harry předstíral nevědomost. „Hmm? Plán, jaký plán? Musíš mi dát nějaký čas na přemýšlení, Riddle.“

„Ale ty jsi našel řešení, ne? Konec konců…. Jsi naživu.“

Harry se šokovaně otočil. Nebyla absolutně žádná možnost, že by věděl o jeho stavu. To prostě nemohlo být…mohlo?

„Remusi?!“ zakřičel, stále tváří k Riddleovi.

„Bav se!“ přišla tlumená odpověď zezdola.

Harry tam stál šokovaný, dívaje se na Riddleho samolibý obličej. Pak se jeho oči nebezpečně narovnaly.

„Omluv mě na vteřinu, musím jít zabít kamaráda.“

Riddle se na něj jen zazubil. „Naneštěstí ho mám vcelku rád.“

Harry mu střelil svůj nejlepší smrtící pohled a znovu se pokusil odejít, ale Voldemort byl rychlejší, rychle zamkl dveře a dal si klíč do kapsy.

„Ne předtím než mi řekneš, jak se dostat z téhle šlamastyky, do které jsi nás ty dostal.“

„Omlouvám se, ale tvůj obličej toleruji jen jedenou za 24 hodin, takže si teď vezmu ten klíč.“

„Naposled jsme se viděli před víc jak 24 hodinami, takže je tvé prohlášení mylné.“

„Potkali jsme se včera! Draco, ty a hromada těl, pamatuješ?“

Riddle se na něj zvláštně podíval.

„Co?“ zasyčel Harry.

„To bylo před dvěma dny, ne včera, vysvětlil Riddle pomalu.

Sakra, takže byl mimo celý den? Harry tiše zanadával. Není divu, že cítil tak na sračky.

„Je to všechno tvoje chyba,“ zamumlal vyčítavě.

„Možná. Ale také tu byl génius, který se rozhodl že je dobrý nápad bojovat s tuctem mužů proti celé skupině.“

„To vypadá v pořádku,“ pokrčil rameny Harry.

Nechal své tělo padnout do křesla a pokusil se vypadat pohodlně, zatímco cítil jak se vrátila známá nervozita. Proč bylo tak těžké mít s tím mužem normální konverzaci?

Riddle si elegantně sedl naproti němu a usrkl čaje.

„Takže…“ začal a zíral na Harryho.

„Takže,“ zopakoval Harry a záměrně ignoroval požadavek aby začal mluvit.

„Tvůj krk se skoro uzdravil,“ poznamenal Riddle a podíval se na modravou známku na Harryho krku.

Harry polkl při vzpomínce na Riddleho ruce na svém krku, jak vymačkávají vzduch z jeho těla.

„Tvůj meč…“ odbočil rychle, „proč je tak tenký?“

Červené oči ho studovaly předtím, než se zjevně rozhodly nechat to být. „Sedí mi líp než normální meč. Kvůli té váze jsem nemohl používat rychlé útoky.“

„Vypadá, jako bych ho dokázal zlomit holýma rukama,“ pokračoval Harry, silně zaujatý neznámým vzhledem.

„Kovář mi řekl, že je vyrobený ze speciálního materiálu.“

„Jakého materiálu?“ zeptal se Harry okamžitě.

Riddle vypadal jeho dychtivostí pobavený. „Neobtěžoval jsem se s ptaním. Sedí mi, takže ho používám. Nepotřebuji rozumět jak to funguje, dokud to pracuje přesně jak chci.“

Harry nespokojeně zasténal. Pak mu do očí vstoupil zlomyslný svit. „Jakou má pak pointu vysvětlovat můj plán? Konec konců mu nechceš rozumět.“

„Nepotřebuji rozumět nástroji, který používám, ale pořád potřebuji vědět co přesně používám. Takže bys měl raději otevřít tu svou pěknou pusu a začít mluvit, nebo tě mluvit přinutím.“

Harry si povzdechl. Věděl, že se tomu téma už nebude moct vyhýbat o moc déle. Zatracený Remus, že mu to řekl! Teď bude Riddle vždycky vědět, když na něco přijde.

„Bylo to směšně jednoduché, abych byl upřímný. Nemůžu uvěřit, že mi trvalo dva dny na to přijít, musím začínat rezavět.“

„Rezavět,“ odpověděl s kamennou tváři Riddle, „ty jsi vymyslel plán jak porazit dobře známou skupinu s průzkumnou skupinou a říkáš tomu rezavět? Dobře, dobře, dobře. Přejít přes celou zemi bylo nakonec přínosné.“

Oops, vychutnával si to právě před Riddlem? Harry byl stále neochotný co se týkalo pomáhání Riddlemu, ale nemohl si pomoct a cítil se trochu závratně při vyhlídce, že bude mluvit o svém plánu. Vždycky rád mluvil o svých nápadech a vynálezech, ale mohl říct, že Sirius a Remus ho prostě nechali mluvit aniž by poslouchali. Vysvětlovat Riddleovi něco, na co nemohl přijít sám dávalo Harrymu zvláštní pocit moci.

„Budu moct ten tvůj rezavý plán slyšet brzy, nebo tu plánuješ strávit zbytek dne?“

Harry se musel zastavit aby nezíral s otevřenou pusou. Bylo to slabé, ale v Riddleově hlase bylo rozhodně očekávání. Pokoušel se znít netrpělivě, jako může znít člověk co toho má hodně na práci, ale rozhodně to byl ten druh očekávání, který máš, když čteš dobrou knížku a nemůžeš se dočkat až přečteš konec. On to chtěl vědět. Vidět toho vždy uhlazeného, nevzrušeného muže ztratit svůj klid bylo vzrušující. Harry zauvažoval, jestli by nemohl zdržet své vysvětlení jen ještě o chvilku déle a sledovat jeho klid uklouznout ještě o kousek-…

„Pottere,“ zavrčel Riddle varovně.

„Dobře, dobře! No, v podstatě použiju směs Methyl-tert-butoxycarbonyl-prolinátu a Fenylmagnesiumbro-…“

„POTTERE!“

Riddle vyskočil a vypadal připravený někoho zabít- naneštěstí byl v pokoji jen Harry. Harry si stále živě pamatoval posledně, kdy se Riddle pohyboval právě tak rychle a jeho bojové instinkty se probudily. Rychle se vydrápal z křesla a pryč od Riddlea. Udělal si mentální poznámku a že přimět Riddlea ztratit klid nebyl dobrý nápad.

„Dobře, fajn, mám to- zůstaň kde jsi!“

Začali kroužit okolo dvou křesel a stolku.

Nikdy netestuj mou trpělivost, dítě,“ zašeptal Riddle nízce.

Harry si s údivem všiml, že se jeho vlastní tělo lehce chvělo. Všechna jeho pozornost byla zaměřena na Riddlea, když ten muž jen napnul sval, cuknul sebou jako vyděšený jelen.

„Přestal bys s tím chozením?“ zeptal se lehce zpanikařeně, jak Riddle začal okolo křesel kroužit rychleji.

„Co takhle abys přestal první?“ vyzval ho Riddle s plným vědomím, že to Harry neudělá.

Harry věděl, že každou vteřinou začnou utíkat a nemusel být génius, aby uhádl, kdo by ten závod vyhrál. Lehce udýchaný z rychlého tempa se rozhodl odvrátit Riddleovu pozornost pokračováním.

„Vlastně mám ten nápad z tvého jména.“

„Riddle?“ zeptal se podezřívavě, aniž by byť jen trochu zpomalil.

„Ne, Voldemort. Let smrti. Nutilo mě to přemýšlet… Nedokážeme vidět smrt, že? Jen její výsledky.“

Riddle nepatrně zpomalil. „Pokračuj.“

„No, tak jsem přemýšlel o tom jak dosáhnout smrti, aniž bychom vůbec bojovali.“

„Začíná se mi líbit, kam to směřuje. Pokračuj.“

„Došel jsem k názoru, že to není možné.“

„Pott-..“

„Ne, ne, počkej! Není to možné aniž bychom bojovali, ale pak jsem se řízl a-…“

Riddle se na něj nevěřícně podíval. „Snažíš se vůbec dávat smysl?“

„Ty to nechápeš, já to namaloval! Err, chci říct, ztratil jsem ten nůž, protože byl neviditelný.“

Riddle zastavil aby to zvážil. „Ty nás chceš udělat neviditelné?“

Neviditelný Riddle byla ta poslední věc, co Harry chtěl, ale vyhlídku na chrstnutí na něj kyblíku smrdící barvy shledal poměrně příjemnou.

„Podíval jsem se do pravidel pro výzvy. Žádná skupina nemusí uvést kolik členů se k boji přidá, ani nemusí být v žádném bodu shromážděni. Je pravidlo, že všichni zúčastnění členové musí být v odsouhlasené bojové zóně - není řečeno, že musí být všichni z nich viditelní. Oba dva lordi musí být přítomni a dát signál k začátku boje, to je všechno.“

„Necháme Popletala věřit, že je přítomný jen lord,“ hloubal Riddle.

„Přesně! Dát mu nějaké kecy o tom jak nechci aby byli členové zabití, nebo tak něco.“

„Bude podezřívavý. Pravděpodobně si bude myslet, že jsme připravili nějaké pasti.“

„Není dovoleno před výzvou něco postavit, nebo v zóně změnit. Můžeš ho nechat zkontrolovat zem, žádné pasti tam nebudou. Všichni Popletalovi muži se soustředí na zabití lorda, protože na poli nebude žádný jiný cíl. Všechno co tví muži musí udělat, je tiše je zabít, zatímco jejich pozornost bude na lordovi. Když si konečně začnou všímat, že jejich muži bez důvodu padají, bude už příliš pozdě.“

Riddle se spokojený samolibě ušklíbl. „Ale, Harry, nepovažoval jsem tě za plíživý typ.“

Harry mu střelil rošťácký pohled. „Říkal jsem ti, že to nebude považováno za fér boj.“

„Hmm… Uvědomuješ si, že Popletal stále věří že jsi lord a tudíž čeká že se ukážeš ty? A že se tě celá skupina bude pokoušet zabít, zatímco je my budeme odstraňovat?“

Harry se zašklebil. „Jo, to je trochu problém. Postavil jsem něco jako štít, který mě dokáže kompletně obklopit a ochránit od jejich fyzických útoků, ale má to dvě hlavní nevýhody.“

„Což bude?“

„Čím víc síly použijí, tím víc energie to vezme. Čas kdy ten štít bude držet je limitován nanejvýš na několik minut. Pokud tvoje skupina boj do té doby neukončí…“

„To bude můj problém. Pokud nás vážně neuvidí, nebudeme potřebovat víc než minutu. Co je ten druhý problém?“

Harry si v rozpacích podrbal hlavu. Nenáviděl, když nějaký jeho vynález nebyl bez chyb. „Nedokázal jsem to postavit tak, aby to zastavilo útoky, aniž by je to odrazilo. Pokud použijí kulky, což jsem si jistý, že použijí, odrazí se a poletí polem tou samou vražednou rychlostí, co mě trefí.“

Riddle vypadal že zvažuje jeho hrozbu a znovu se vydal pomalu k Harrymu. Jelikož už na obličeji neměl ten vražedný pohled, odolal Harry nutkání utéct pryč.

„Proč nemůžeš prostě postavit těch štítů víc pro každého z nás?“

„Technicky vzato bych mohl. Ale potřeboval bych víc času, než těch několik dní, co nám zbylo. Některé části jdou těžké vyrobit a energii, které je v tom uložená, je nemožné vytvořit tak narychlo. Plus už budu mít dost práce shromáždit dostatek směsi, aby ta celá neviditelná věc fungovala…“

Hlas se mu nejistě vytratil, jak Riddle zase jednou vpadnul do jeho osobního prostoru. Odmítl udělat krok dozadu, jako vyděšené dítě a pokoušel se vypadat nedotčeně, zatímco se uvnitř ošíval pod Riddleho zkoumavým pohledem.

„Víš…nejdřív jsem měl své pochybnosti, ale začínám si skutečně myslet, že opravdu jsi poslední kousek, který potřebuji k dosažení svých cílů.“

„Vážně? A prosím tě, pověz mi co jsou tvé cíle? Převzít celou Británii?“ žertoval.

„Oh ne, Harry, ne Británie,“ zasmál se pro sebe Riddle. Najednou pevně popadl Harryho bradu a donutil jejich obličeje blíž k sobě. Harry cítil, jak se mu rozpálily tváře a tlukot srdce se zrychlil, zatímco mu páteří sjelo studené zachvění. Pokusil se udělat z těch všech signálů, co mu tělo dávalo, smysl, ale všechny ty konfliktní informace byly příliš matoucí. Riddleovy červené oči se zatřpytily a on pokračoval jemným šepotem, který jednoduše Harrymu sebral dech.

„Mluvím o světu.“

.

.

„Siriusi, jsi tu? Jsem doma!“

Remus si unaveně sundal boty a zhroutil se na gauč před krbem. Byl to velmi starý nábytek, s množstvím děr od molů a s každým pohybem hlasitě skřípějícími péry. Hodně jejich nábytku bylo starého a dobře použitého, ale oba souhlasili, že to dělalo jejich dům pohodlnější. Nebylo to tak, že by se chystali najít si novější.

Sirius vyšel z kuchyně. Vypadal, že se mu ulevilo. „Náměsíčníku! Kde jsi byl? Všude jsem tě hledal!“

„Jak jsem ti říkal, šel jsem se podívat na Harryho. Promiň, byl jsem pryč dýl, než jsem myslel.“

„Nedělal bych si starosti, kdyby se sem Harry nepřišel podívat a nezeptal se, kde jsi. Proč jsi od něj odešel? A co jsi celou tu dobu dělal?“

Remus se zaraženě zazubil a vzpomněl si na Harrho rozhořčený křik, když ho nechal s lordem Voldemortem.

„Jen jsem se ujišťoval, že začne zase žít,“ odpověděl Remus tajemně.

Sirius přemýšlivě naklonil hlavu, ale pak se rozhodl, že to nechá být a pokrčil rameny.

„Siriusi, víš jestli, hmm… Jak bych to měl říct…Měl Harry vůbec někdy, no, ‚rozhovor‘?“

Siriusovi poklesla čelist. „Mluvíme o tom samém Harrym, že? 21 let, génius, čte vědecké knížky jako komixy?“

„Ne…“

Sirius si ulehčeně oddechl. „Oh, díky Bohu, myslel jsem-…“

„Mluvím o mladém muži, který prošel své náctileté období aniž by kdy potkal někoho okolo svého věku.“

„Remusi Lupine! Pokud jen zvažuješ, že vysvětlíš Harry Potterovi, jak se dělají děti-… Prosím řekni mi týden dopředu, takže budu moct opustit zemi, protože si nejsem jistý, jestli bude poté ještě existoval.“

Remus se nad jeho reakcí zasmál. „Jsem si cele vědom, že zná tu biologii za tím.“

Sirius rozhořčeně vyhodil ruce do vzduchu. „Ten kluk mě skoro zabil jedním ze svých vynálezů, když jsem ho otravoval s tím, aby si našel nějaké kamarády! Nechci si představil jeho reakci, až do toho rozhovoru vstoupí slovo ‚láska‘.“

„Hmm, ne, nemyslím, že láska je to pravé slovo pro to…Ale zkus si představit své náctileté období bez nikoho okolo tvého věku. Žádné přisprostlé vtipy, žádné tajné pohledy do dívčích šaten, žádné schované časopisy, nic! Prostě si nejsem jistý, že to čtení vědeckých knížek o rozdílné anatomii mužů a žen dokáže vyvážit. Všichni okolo něj jsou alespoň o deset let starší; ti ví co dělat. A děti jsou příliš mladé, než aby někdo byť jen uvažoval o té části vzdělání. Co když si Harry neuvědomí sexuální přitažlivost i když je mu strčená přímo do obličeje? Co když někdo-…“

Remus se ustaraně odmlčel, když Sirius začal křupat klouby, na tváři temný pohled.

„Dobře, řekni mi o kterém bastardovi tu mluvíme. Protože jestli dělá něco mému chlapci, já ho, já ho-…“

Remus věděl, že to Sirius myslel vcelku doslova a normálně nebyly jeho výhružky něco, co by se dalo brát na lehkou váhu. Ale když pomyslel na Siriuse jak čelí lordu Voldemortovi, nemohl si pomoct, ale představil si neohrabané štěně uboze vrčící na obrovského hada.

Nechal si tu představu pro sebe, i když se ho Sirius i po několika dnech vyptával na jeho záchvat smíchu.

.

.

Rozhodně s ním bylo něco špatně. Harry přemýšlel, jestli lehne s horečkou. Cokoli to bylo, to že ho Riddle stále držel za bradu nepomáhalo. Potřeboval se nadechnout nějakého čerstvého vzduchu.

„Pusť mě,“ procedil.

„Proč?“ přišla pobavená odpověď.

Jelikož neměl jinou možnost, udělal Harry krok dozadu a bradu mu vytrhnul. Vyčítavě dloubnul do Riddleho hrudi.

„Jseš blázen. Naprosto šílený. Není možné, že by všichni lidi v Británii mohli být kontrolováni jedním člověkem, natož celý svět.“

Riddle se vážně narovnal. „Dokážu, že je to možné. Ukážu ti to s Popletalem.“

„Popletalem?! Co on má s tím společného? Co takhle kdybys mi to ukázal s Brumbálem, nebo jsi zapomněl, že prakticky čekám, až mě zabije, protože si nějaký šílenec myslel, že měl plán?!“

Riddle vypadal naprosto lhostejně. „Ještě neudělal žádný pohyb. A jsem si jistý, že ani neudělá, dokud nebude jasný výsledek téhle výzvy. Nemyslím si, že ví, že ty jsi ten důvod za tím vším. Nedělej si starosti, Harry, já tě ochráním.“ Jeho pokřivený úsměv se Harrymu vysmíval.

Harry se zhluboka nadechl a nutil se nereagovat. Klidně natáhl ruku a otočil ji dlaní vzhůru, čekaje.

„Klíč,“ přikázal úsečně.

Riddle posměšně nakrčil obočí. „Ty si ve skutečnosti nemyslíš, že tě odtud nechám odkráčet? Potřebuji ti připomínat, že si Popletal stále myslí, že jsi lord Voldemort? Není možnost, že bych tě nechal bez dohledu.“

Harry téměř zvracel při myšlence, že by zůstal v hospodě několik dní.

„Já tu rozhodně s partou šílenců nezůstanu! Dej mi ten klíč, hned.“

Lord se jen drze ušklíbl nad Harryho snahou kontrolovat svůj vztek.

„Donuť mě,“ vyzval ho.

Harry viděl rudě.

Sáhl do kapsy a nahmatal vedlejší produkt svého posledního výpadku.

Nikdy to svým přátelům neřekl, ale pokaždé když odpadl, nedokázal si vzpomenout na velkou část toho, co dělal předtím. Pamatoval si, jak přišel s plánem na výzvu, ale věděl, že po tom nezkolaboval.

Remus měl teorii, že ztratil vědomí jakmile našel řešení na jakýkoliv problém, kterým se Harry momentálně zaobíral. Ale poté co se vzbudil, si Harry uvědomil, že pokaždé, když měl epizodu, tak nejen že našel konkrétní řešení, ale také vynalezl několik nových věcí, aniž by věděl, kde na ně vzal nápad.

Určitým způsobem to bylo jako náměsíčnost; ve všech těch případech to vypadalo, že podvědomí převzalo vedení. Vedlejší produkty byly často spojené s ostatními věcmi, které ho nějak ovlivnily v několika dnech před výpadkem.

A tentokrát byly jeho dny naplněny Riddlem.

Zmáčknul malý čudlík.

Harry si normálně neužíval, vidět lidi v bolestech, ale musel přiznat, že vidět Riddlea padnout na podlahu, na obličeji v masku bolesti, bylo zvláštně uspokojující.

„Ani se mě nepokoušej donutit cítit se kvůli tomuhle provinile, řekl sis o to,“ řekl, zatímco se sehnul a vzal si klíč.

Riddleho tělo se chvělo a jeho dech vycházel v bolestných krátkých zasupěních. Harry musel muže zdráhavě respektovat za to, že nevykřikl nahlas. Nemusel si pamatovat, jak to postavil, ale po jednom - velmi krátkém - sebe-testu věděl, k čemu ten přístroj sloužil.

Bolest. Stimulovalo to mozek, takže prožil čistou bolest, třebaže pro ní nebyla příčina. Harry se otřásl nad myšlenkou, že jeho vlastní mozek vynalezl něco tak krutého. Co to říkal o podvědomí?

Harry přístroj vypnul. Riddle se nepohnul ani nic neřekl. Jen tam ležel a nepravidelně oddechoval. Harry doufal, že nezašel příliš daleko. Nevěděl, co muž s egem jako má Riddle udělá poté, co byl poražený - možná poprvé v životě.

Rozhodl se nezdržovat se tam, aby na to přišel a rychle otevřel dveře. Když se dostal dolů, ulevilo se mu, že u stolů nebyli žádní členové Voldemortovi skupiny. Ani Tom nebyl za barem.

Akorát předtím, než mohl odejít z hostince, uslyšel něco, co bylo tak nečekané a strašidelné, až se mu zastavil dech. Seshora se ozýval jasný, studený smích.

Harry do svého obchodu celou cestu utíkal.

Zase byla tma a zima. Harry zaklel nad pohledem na svůj obchod napůl v troskách. Dnes v noci tam vleze zima ničím nebrzděná.

Poslední kousek šel, aby se ze sprintu uklidnil. Až když přešel dvorek, uviděl temnou postavu čekající v ruinách jeho obchodu. Ostražitě udělal několik dalších kroků, ale pořád byli několik metrů od sebe. Muž se otočil a malinký paprsek měsíce ozářil jeho rysy.

Černé róby. Temné oči. Bledý. Mastné černé vlasy. Křivý nos.

Svět v jeho hlavě explodoval.

Horko.

Všechno bylo horké.

Červená.

Vše co mohl vidět bylo všude okolo zářící červené světlo.

Poslední věc, kterou uslyšel než ztratil vědomí, byla žena křičí bolestí.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář