Ve stínu hvězd

29 Kapitola

Harryho den začal s cákancem vody, poletujícími končetinami a šíleným smíchem. Ještě pořád zápasil na zemi s dekou, když se přes něj přelil nový příval vody.

„Vstávat, vstávat lorďátko! Přišel nový vzrušující den! Vstávat říkám!“

Harrymu se konečně povedlo vymotat se z peřiny a rychle se vydrápal na nohy. „Bello?! Co- proč-…Jak jsi mě našla?!“

Bellatrix stála na jeho posteli, v rukou prázdný kýbl a na tváři široký úsměv.

„Oh, Snape dostal ošklivé krvácení z nosu, které mu rozvázalo jazyk. Jistě, musela jsem ho několikrát praštit, aby se to stalo, ale nesoustřeďme se na detaily.

Ta nejznepokojivější věc byla, že Harry nedokázal říct, jestli žertuje, nebo ne.

„A teď, můj drahý studente, jelikož už jsme všichni řádně umytí, můžeme začít s naší lekcí.“

Najednou měla v ruce dlouhý dřevěný klacek, který vydával svištivý zvuk, když ho ve vzduchu testovala.

„Stud-…Lek-…Co?!“ zeptal se stále napůl spící Harry.

„Deset koleček okolo jezera, říkám! Dobrý začátek na vypěstování výdrže.“

„Co to s-…Jau!“

Bella přivedla klacek tvrdě na jeho hlavu.

„Začínaje dneškem tě budu učit, jak pořádně bojovat. Lekce číslo jedna: Setkáš se s protivníkem, který je mnohem silnější, než ty - to jsem já - co uděláš?“

„Postav-…Ow, přestaň s tím!“ vykřikl, když ho znovu udeřila.

„Tsk. Se mnou bojuješ svým tělem, ne hračkami! Teď odpověz, co můžeš udělat?“

„Err…Já- woah.“ Bella znovu máchla klackem, ale Harry tentokrát viděl útok přicházet a rychle mu uskočil z cesty.

Bellatrix se divoce zasmála. „Ano! Dobře! Odpovědí je utečeš!“

S tím seskočila z postele, klacek připravený k úderu vysoko nad hlavou a rozběhla se k Harrymu.

„To si ze mě musíš dělat srandu! Ani jsem ještě nesní-…Jau! Mohla bys přes-…Ack!“

Bellatrix ho neúprosně bila, a Harry, jelikož neměl jinou možnost, utíkal. Bellatrix běžela za ním, divoce se smála a mlátila klackem do čehokoliv, co jí bylo poblíž.

Harry vyběhl z koleje a rozeběhl se po schodech dolů, když Bella jednoduše přeskočila první patro schodů a praštila ho přímo do břicha.

„Pomalý! Líný! Vlečeš se! Kde je tvůj instinkt o přežití!“

A tak začala honička. Bellatrix ho pronásledovala přes celý hrad s vražednou rychlostí. Kdykoli byl příliš pomalý, nebo zaváhal, protože neznal cestu, tak ho bez zábran praštila.

Vyhnala ho až ven z hradu a řítili se přes pole směrem k jezeru.

„Co ode mě chceš, ty čarodějnice?!“ Zaječel na ní Harry přes rameno, jak mu její klacek prosvištěl kolem hlavy.

„Řekla jsem ti to, lorďátko, deset koleček!“

„Teď?! Nemožné! Už to dýl nevydržím!“

„Oh, jsem si jistá, že vydržíš, totiž se správnou motivací ano!“

Bellatrix svou výhružku skutečně naplnila a přestala ho pronásledovat teprve když dokončili desáté kolečko. Tou dobou byl Harry přesvědčený, že umře na kardiovaskulární selhání. Jeho tělo vážně nebylo na takové vyčerpání trénované.

Bella ho musela prakticky nést zpátky do velké síně.

K tomu že byl zpocený, bez dechu, bolestivému píchání v boku a chvějícím svalům se, když ucítil vůni snídaně, přidal také jeho žaludek žalostným kručením.

Jelikož mu nezbyla na jakýkoli jiný boj energie, zhroutil se vedle Riddlea a spokojil se se všemocným zamračením.

Lord se pouze pobaveně podíval na jeho vyčerpanou postavu. „Netvař se tak mrzutě.“

„Mrzutě?! Co kdybych okolo jezera honil desetkrát já tebe uvidíme, kdo bude mrzutý potom,“ zasyčel.

Riddle klidně přejel rukou po Harryho čele a odhrnul mu zpocené vlasy z očí. „Není třeba abys mě honil, dítě. Už jsem chycený ve tvém kouzlu.“

Harry zaskřípal zuby. „Vážně si nemyslím, že se mi líbí tvůj nedávný sklon k sentimentům.“

„Ty jsi muž, který jde těžko potěšit, Harry,“ posmíval se Riddle

„S trochou ticha bys došel daleko, můj lorde.“

„Tsk. Hrubé.“

Harry si dopřál několik rychlých loků vody, než odpověděl. „Dneska ráno mě vzbudila Bellatrix, jakou si čekal, že budu mít náladu?“

„Ona je jedním z mých nejlepších bojovníků, víš. Měl by ses cítit poctěn.“

Harry protočil oči. Ze všech těch ‚poct‘ kterých se mu v této skupině dostávalo mu začínalo být rychle na nic. „Ty jsi perfekcionalista, Riddle, všichni ve tvé skupině jsou dobří bojovníci.“

Riddle lehce naklonil hlavu, zatímco si plnil talíř. „Pravda, ale všichni mají svůj vlastní styl. Bella je menší a lehčí než většina, takže se spoléhá hlavně na rychlost a triky. Její učení ti bude sedět mnohem líp, než kohokoli, kdo závisí hlavně na síle svalů.“

Riddleova schopnost přemýšlet dopředu nechala Harryho zase jednou oněmělého úžasem. On si myslel, že dostal Bellatrix, protože ona ho otravovala nejvíc. Ale Riddle si ve skutečnosti dal práci s tím najít někoho, kdo ho dokáže zbít poučným způsobem. Jak…sladké.

„Taky je tu ten fakt, že mě žadonila abych jí to nechal udělat už od té doby, co jsme opustili Londýn,“ pokračoval Riddle, jako by mu četl myšlenky.

Harry si odfrkl. No, to bylo sladké jejím vlastním způsobem, ne?

Bellatrix, stejně zpocené jako on, ale jinak v mnohem lepším stavu, a rozhodně v lepší náladě, se posadila na jeho druhou stranu.

„Nedělejte si starosti, můj lorde, pěkně mu vybuduji výdrž,“ ujistila ho nedočkavě.

„Ahh, dobře. To se…může hodit.“

Harry si ukusoval chleba a přejížděl pohledem z Riddleova samolibého úšklebku na Bellin široký úsměv. Zase mu něco unikalo. Sakra, proč se to dělo pořád?

„Co to má do prdele znamenat?“

Bella si adoptovala nevinný úsměv, který jí vůbec neseděl. „Měla bych pracovat i na jeho ohebnosti, můj lorde?“

Harry se na ní podezřívavě zamračil. „Pokud něco, tak bys měla pracovat na mojí síle, ohebný už jsem dost.“

„Oh?“ Riddleův úsměv se rozšířil ještě víc a naklonil se směrem k Harrymu. „Povídej, dítě.“

„O co jde?!“ zasyčel Harry naštvaně nad jejich výměnou významných pohledů.

Bella se hlasitě zasmála. „Je nevinnost nakažlivá, můj lorde?“

„Ne, má drahá Bello, myslím že to funguje jen obráceně… Víc šťávy, Harry?“

„Ne, děkuji,“ vymáčkl Harry popuzeně, odhodlaný je ignorovat po zbytek jídla.

Akorát začínal třetí krajíc chleba, když ho Bellin klacek přetáhl přes ruce, a způsobil, že mu chleba spadl zpátky na talíř.

„Ow! Co to do pr-…“

„Naše přestávka skončila, teď se podíváme, jak opravdu bojuješ.“

Harry na ní nevěřícně zíral. „Co, teď?! Ale už jsme-…“

„Nebuď hloupý, to bylo jen na rozehřání!“

Popadla ho za krk a vyvlekla ze síně.

Riddle za nimi lehce zamával. „Bav se.“

„Já tě zatraceně zabiju, Riddle!“ přísahal Harry odhodlaně, zatímco se snažil vykroutit z Bellina sevření.

Zase ho vytáhla ven, na prázdné travnaté pole poblíž staré vrby. K Harryho zděšení je zvědavě následovalo vcelku dost dalších členů.

Bella ho odstrčila pár metrů od sebe, trochu se přikrčila a zaujala bojový postoj. Jejich diváci se začali pošklebovat a utvořili kolem nich široký kruh.

„Tak dobře, lorďátko, podíváme se, jak rychlé máš pěsti.“

„Err…“ Harry se podíval dolů na své ruce, jako by je viděl poprvé. Pomalu udělal nemotornou pěst. „Nemáš mě nejdřív něco naučit?“

Bella jeho směrem zablýskla dalším ze svých sadistických zazubení. „Bolest je nejlepším učitelem zlatíčko.“

„Jo…Je tu nějaká šance na oponenta, který by byl trochu víc na mé úrovni?“ zkusil.

Její odpověď přišla ve formě dvou pěstí a jednoho kolene. Harrymu se sotva povedlo vyhnout se prvním dvěma, ale její koleno mu šlo přímo do žaludku a vymáčklo mu vzduch z plic.

Pošklebování od ostatních členů kolem nich zesílilo. Někde skrz bolest si Harry všiml, že to nebyl nutně urážející zvuk. Jen si upřímně užívali šou.

Zatracení sadisti, všichni. Co že to tu dělal?

Harry neohrabaně chytil další Bellin útok, ale byl snadno vyveden z rovnováhy a přistál na mokré trávě.

Harry si rezignovaně povzdechl. Ani na ní nemohl být naštvaný, technicky se mu snažila pomoct. Jen měla tendenci všechno trochu přehánět. Přátelské pošklebování ji podnítilo ještě víc.

„No tak, lorďátko, já vím že to dokážeš líp. Pořád si pamatuju tvůj reflex v hospodě. Ty jsi ve skutečnosti přirozený bojovník, že?“

Harry se posbíral ze země a oprášil si nějakou špínu z kalhot. „Jedinou techniku, kterou mám je škrábání a kousání, víc jako kotě, vážně.“

‚Do toho a zapřeď.‘

Do prdele s tím bastardem. Co dělá v jeho hlavě?

„Oh, tak dobře, lorďátko. Pojď a kousni mě.“

Harry se s odporem zašklebil. „Ne díky, potřebovala bys alespoň tři koupele, než bych to byť jen zvážil.“

Dav zahoukal, tentokrát pro Harryho.

Bella se znovu nadšeně zachechtala a opět zaútočila. Tentokrát byl Harry připravenější. Alespoň mentálně. Fyzicky pořád neměl šanci.

Všechno co mohl dělat bylo se vyhýbat a blokovat její útoky, aby zanechaly jen modřiny a doufejme ne zlomené kosti. Povedlo se mu jí jednou kopnout, ale ona tím vypadala naprosto nedotčená a jednoduše mu tu nohu popadla a bolestivě zkroutila. Také se mu povedlo jí napůl uhodit, napůl škrábnout po tváři a udělat tak malé červené linky. Oba jeho útoky si od jejich diváků vysloužily potlesk.

Ona ho praštila a kopla bezpočtukrát a jednou spadl na zem protože zakopl o svou vlastní zatracenou nohu.

Bella ho vždycky nechala se po zvlášť těžké ráně dát dohromady, čímž ukázala na ní neobyčejné sebeovládání. Bylo zjevné, že si s ním jenom hraje, ale Harry věděl, že by měl být vděčný, kdyby ukázala svojí skutečnou sílu, byl si celkem jistý, že už by byl mrtvý.

Pokusil se jí znovu dát ránu mířenou přímo na její obličej. Bella se snadno vyhnula, otočila se o hodila ho přes rameno. Dopadl do trávy obličejem napřed.

Než se mohl vyhrabat na nohy, už mu seděla na zádech, jeho ruku zamknutou v bolestivé sevření.

„Vzdávám se! Vzdávám se! Přestaň s tím ty zlá čarodějnice, vykloubíš mi rameno, argh!“

„Hmph. Myslela jsem, že jsi říkal, že ji ohebný,“ posmívala se mu, ale ruku mu uvolnila.

„Jsi rychlý, lorďátko, tvoje reflexy ti zachrání život. Ale musíš pracovat na rovnováze, nedáváš mi víc odporu než polštář. A přestaň si držet palec jako mimino, když děláš pěst, zlomíš si ho, když dáš příliš velkou ránu. A kam jsi pro všechno na světě namířil to kopnutí? Pokud je tvůj soupeř svalnatý, jeho břicho bude tvrdé jako dřevo. Musíš mu namířit na ledviny, nebo na kolena.“

Harry několikrát mrknul, zmatený nad jejími rozkazy, že byly skutečně nápomocné. Bella sti stoupla a Harry se mohl zvednout do sedící pozice.

Několik pomalých tlesknutí ho přinutilo vzhlédnout. Zamumlal kletbu, když před sebou uviděl stát Riddlea, jak se na něj dolů samolibě usmívá.

„Dobrá práce, Bello. Zítra budeš pokračovat?“

„Samozřejmě, můj lorde,“ odpověděla s dychtivostí.

Dav se začal rozcházet, až za sebou nechali jen Riddlea a Harryho. Ten byl pokrytý blátem a modřinami, ale nechtěl dát Riddleovi šanci, aby ho zase donutil cítit se méněcenně, tak se na něj nahoru pokřiveně usmál s natrhnutým rtem.

„No, nevypadám ohromě, pokrytý modřinami?“

Riddle překvapeně nadzvedl obočí. „Teď mi čteš myšlenky, ano?“

„Jen tě začínám znát.“

„Hmm,“ udělal lord a sehnul se s nataženou rukou aby se mohl dotknout jeho tváře. „To je dobře.“

Riddleova ruka otřela několik kousků hlíny a jeho palec přejel přes Harryho zakrvácený ret.

Harryho svaly nad tím pohybem ztuhly, ale nedal mu to zadostiučinění, že by sebou trhnul.

„Neodtahuješ se pryč,“ pozoroval Riddle zvědavě.

„Možná to je jen plán jak pro jednou ušpinit tebe. Vím že to nenávidíš.“

Riddle se nad tím trochu naježil. „To naprosto závisí na okolnostech, dítě.“

„Možná, ale ty jsi vždyc-…“

Riddleho ústa umlčela ty jeho, jak tvrdě skousl jeho už zakrvácený ret a tvrdě sál.

Na několik šokovaných vteřin Harry úplně ztuhl, než ho rezolutně odstrčil pryč.

„Ow! Co jsi, pijavice?!“ zaječel pobouřeně a zaklonil se, aby mezi ně dostal víc místa.

Riddle si rukou utřel ústa, naprosto nevzrušený. „Věřím, že vhodnou otázkou by bylo, jestli jsem upír.“

„Co je sakra upír?“

„Stvoření noci, sající krev nevinných, aby žilo věčně.“

Harry si odfrkl. „Ano, to rozhodně zní jako ty.“

„Také jsou hříšně nádherní,“ samolibě se ušklíbl Riddle.

„Ah,“ udělal Harry suše. „Tak to nevím.“

Riddle si dramaticky povzdechl. „Rozhodně muž, který jde jen těžko potěšit.“

Harry se na něj zamračil a sesbíral se ze země.

„A zatímco vypadáš ohromě v každé situaci,“ pokračoval Riddle, „Dávám ti přednost v čistším stavu. Běž se umýt, než se se mnou setkáš v mé studovně. Pořád mi dlužíš vysvětlení.“

„Běž se umýt Harry, sněz tohle Harry, udělej tohle Harry, postav tohle Harry,“ podrážděně si odfoukl. Jsi vůbec schopný mluvit bez toho, aniž bys všechny komandoval?“

„Přišel bys raději takhle?“

„Ne,“ řekl Harry dopáleně.

„Tak v tom případě nevidím problém.“

Harry udělal neartikulovaný, sténavý zvuk, který byl napůl povzdech, napůl zoufalý výkřik. „Nutíš mě chtít si rozervat vlastní obličej!“

„Oh, dobře. Někam se dostáváme.“

Harry na něj zíral s otevřenou puskou. „Já-co-huh? Ne, víš co, zapomeň na to. Ani se nechci ptát.“

Harry se doplahočil do zámku a na levnou nohu našlapoval trochu lehčeji, protože dostala hnusnou ránu od Bellatrix.

Musel vylézt schody několikrát, aby měl dost vody na naplnění vany. Používali jezerní vodu, aby se umyli. Nebyla naprosto čistá, ale bylo to víc, než měla většina.

Nesl poslední kýbl, když ho najednou na čtvrtém poschodí někdo chytil a brutálně s ním praštil do zdi. Voda jim promočila nohy, když se kýbl svalil na zem.

„Takže to máš rád tvrdě, eh? Hezounek jako ty, kdo by si to pomyslel?“ vydechl mu ten muž vedle ucha.

Pach potu zaútočil na jeho nos a Harry otevřel oči, které zavřel když mu hlava bolestivě praštila do zdi.

Toho muže nepoznal, musel to být jeden z těch členů, co s ním během večere nemluvili.

„Kdo jsi?“ zeptal se ledově.

„Oh, jen nízký člen. Ale ty nejsi, že? Lorďátko, ha! Hezká malá hračka na šukání, hm?“

„Co?“

„Řekni mi, šuká tě dobře?“

Harry byl zanechán oněmělý úžasem, zatímco měl ten muž tu drzost, dotknout se ho v místech, kde nechtěl být dotýkán.

„Jak se ti to líbí, hmm?“

„Dej ze mě ty špinavý hnáty pryč, nebo ti utrhnu ruku a umlátím tě s ní k smrti.“

Muž se jenom zasmál. „Ale, ale, tak energetický. A takový hrdý obličej. Musíš být pod ním skvostný pohled.“

„Nemám tušení, o čem t-…“

Muž jim srazil rty dohromady, jazyk strkaje do Harryho pusy.

Byla to ta jednoduše nejnechutnější věc v jeho celém životě. Skousl, tvrdě.

Muž zavyl bolestí a pustil ho, svíraje zakrvácenou pusu. „Oh, toho budeš litovat, hezounku.“

Harry ho nakopl vší silou, kterou dokázal sebrat, míříc na koleno, jak mu Bella řekla. Ozval se uspokojivý křupavý zvuk a muž spadl na podlahu.

„O tom vysoce pochybuji,“ vyplivl Harry, popadl svůj kýbl a rozběhl se zpátky se schodům.

Běžet přestal, až když byl bezpečně ve svých pokojích.

Ew, to bylo prostě…ugh.

Vidíš? Říkal Riddleovi, že z té pitomé žárlivost nic dobrého nevzejde! Jeez, tihle členové měli nějaké vážné problémy.

Povzdechl si a připravil si koupel, nepamatoval si, jestli se kdy chtěl umýt tak zoufale moc.

Ale předtím než vlezl dovnitř, se před ním zatřepotala bílá koule peří.

„Hedviko!“

Téměř na sovu zapomněl. Usoudil, že se buď ztratila na cestě, nebo se vůbec nechtěla vrátit domů.

Namísto toho měla k noze přivázaný malý dopis.

„Letěla jsi až k Aberforthovi, než jsi se vrátila?“ zeptal se jí ohromeně, zatímco rozvazoval dopis.

Unaveně na něj houkla. Rozvinul papír.

Harry,

Doufáme, že jsi v bezpečí na vaší základně. My jsme se vrátili zpátky hezky snadno. Na východě se něco chystá, v teritoriu krvavého barona. Slyšeli jsme příšerné zvěsti. Jestli je tu nějaká šance, že bys dokázal přesvědčit svého lorda, aby ho nevyzval, udělej to. Také jsou tu zvěsti o nových mrtvých lordech, kteří se objevují všude, nejen na bálech. Máme podezření, že dvojčata teď loví i jednotlivé lordy v jejich základnách.

Buď opatrný

Aberforth & Alastor

Oh skvěle.

Jako kdyby toho už Riddlemu neměl na vyznání tolik, teď mu také mohl říct o zaslechnutí o ‚příšerných zvěstech‘ od Barona. Se vším co věděl, to mohlo Riddlea přimět chtít jít ještě víc, ze zvědavosti.

S potřesením hlavou nad bincem, co nazýval svým životem, dal Hedvice nějaké jídlo, než si konečně dal svou koupel.

.

„Takže mi říkáš…?“ začal Riddle pomalu poté, co mu Harry převyprávěl svůj příběh. „Že malá Ginny je sestra vrahů, kteří zabili lordy na bále, což jsou dvojčata, které patří do rodiny, která tě vychovala v tvých raných létech, která patří do odboje který je proti spolku, který chaos plánoval celou dobu a který tě chce mrtvého, protože…dáváš naději?“

Seděli v Riddleově kanceláři už přes dvě hodiny. Lord ho nepřerušil ani jednou, zatímco Harry mu řekl všechno co věděl o Weasleyových, odporu a spolku.

„Err, jo…Něco takového. Podle všeho už mě plánovali zabít s těmi pilulkami, pak jsem měl umřít v ohni, nebo alespoň během chaosu, pak to chtěl Brumbál udělat sám a teď Brousek doufá, že zemřu ve výzvě proti Baronovi.“

„To je…Vcelku hodně nepřátel, co máš, dítě.“

Harry se nervózně zasmál. „Uhm, tak nějak… Jsi si pořád jistý, že mě chceš ve své skupině?“

K jeho překvapení se Riddle povýšeně usmál. „Oh, prosím, právě jsi mi řekl, že je tu celá hromada lordů v odporu, kteří pro tebe přísahali zemřít. Ty možnosti, které představuješ, Harry, jsou nekonečné.“

„Jo…Tak nějak čekají, že je sjednotím a zničím spolek. Já jsem odmítl a, err, řekl jim, že to můžeš udělat ty.“

Riddleovo oči se komicky rozšířily, než vybuchl smíchy. „Oh můj. Dítě, ty vážně musíš přestat pletichařit za mými zády. Bojím se, že přijdu o všechnu zábavu.“

Harry se nesměle podrbal vzadu na hlavě. „No, není to tak, že ty bys mi něco říkal. Tak jsem myslel…Alespoň než jsem sám věděl, o co jde…“

Riddle si elegantně stoupl a začal kroužit okolo Harryho židle, kterému se z toho pevně utáhly vnitřnosti.

„‘Vyvolený‘ přímo pod mým nosem,“ přemýšlel Riddle. „A pod paprskem naděje shromáždění lordů, plánující revoluci. Má to hezky zvuk. Je to jako bys už měl svoje vlastní následovníky.“

Zastavil se před Harrym a jemně mu postrčil brýle nahoru.

Harry sebou nad tím kontaktem trhnul.

Riddle si okamžitě všimnul jeho náhlé reakce na kontakt. „O co jde?“

Harry se mu vyhnul pohledem. „Nic.“

„Nic to zjevně není, co se stalo?“

„Je to v pohodě. Jen jsem unavený z toho všeho mluvení. Můžu už jít?“

Lord se zamračil, evidentně mu na tu omluvu neskočil, ale po dlouhém zkoumavém pohledu si sednul zpátky do vlastní židle.

„Ještě jsme nemluvili o našich plánech pro Barona. Můžeš jít potom.“

Harry přikývl. „Dobře. Pořád ho chceš vyzvat? Už jsi věděl, že je to past. Ale teď víš, že je to všechno připraveno spolkem…“

„Zpátky ve vlaku jsi mi řekl, že máš nápad, který by Barona snadno porazil.“

Harry si pamatoval vytrhnuté stránky, plné naškrábaných poznámek, které si nepamatoval, že by udělal. „Můžu ho mít, kdybych měl nějaký zatracený čas na svých věcech skutečně pracovat.“

„Mám pořád v plánu ho vyzvat. Teď ještě víc než předtím. Pokud se nám povede vyhrát, už bychom se zbavili jednoho z mocných lordů spolku.“

„Ve skutečnosti nepřemýšlíš o tom, že bys šel proti celému spolku, že ne?“ zasténal Harry. Vážně, vážně, nechtěl být do tohohle nepořádku zatáhnutý ještě víc.

„Chtěl jsem vědět, proč má matka musela zemřít. Teď to vím.“

A on zabije každého jednotlivého člověka, který byl za její smrt zodpovědný. Harry si tiše povzdechl.

Riddle udělal iritované gesto, jako kdyby zaháněl vlastní myšlenky. „Ale pro teď máme jiný problém.“

„Máme?!“

„Řekl jsi mi, že Grindelwald byl zakladatel spolku?“ dožadoval se. „Jak velmi zajímavé… Akorát včera jsem dostal osobní pozvání ho navštívit.“

Harry na své židli poskočil. „Co?! Proč?“

„Ty mi řekni. Všechno co vím je, že to nemůžu minout ani za celý svět. Ale on mě čeká za několik týdnů a my nemůžeme čekat tak dlouho, abychom vyzvali Barona. Spolek se jinak může rozhodnout, že se nás zbaví jinak, plus nechceme, aby byl ještě připravenější.“

Harry si mnul spánky, hlava se mu točila různými důsledky a možnými řešeními. „Ale nemůžeš cestovat do Grindelwaldova území a k Baronovi abys ho vyzval.“

„Oh, ale já přesně to udělám.“

Harry se odmítavě zasmál nad jeho arogantním tónem. „To je nemožné. Nemůžeš být na dvou místech najednou. Ani já ti s tím nedokážu pomoct.“

„Ano můžeš, můj malý génie.“

Harry se přestal smát a místo toho se na něj skepticky podíval, hledajíc nějaký náznak, že to byl jen vtip, ale našel jen prohnaný úsměv.

„…Prostě jen znovu musíš být mnou.“