Ve stínu hvězd

10 Kapitola

Harry věděl, že tiché dny jeho života skončily, když jeho domova vpadlo 17 lidí, každý z nich zjevně odhodlaný dotknout se každého nebezpečného a výbušného zařízení v Harryho policích.

Jen se nemohl rozhodnout, jestli by to nevyřešilo jeho problémy, kdyby se je přestal pokoušet zastavovat, nebo jestli by se jeho život ještě zhoršil. Rozpolcený mezi tím, že je nechá ať se sami pozabíjí a zachraňováním co zbylo z jeho domova, se do Voldemortových lidí zoufale snažil vemluvit nějaký zdravý rozum a postavit se mezi své vynálezy a jejich blbost. Když jeden z nich - pokud se Harry dobře pamatoval, Bellatrix ho jednou nazvala Avery - téměř převrhl nádobu s barvou, jeho trpělivost praskla.

„Nikdo ani hnout!“ zaječel nervózně, trochu překvapený, když skutečně zastavili a otočili sek němu.

„Příští člověk, který se pohne, bude bojovat bez té zatracené barvy, je to jasné?!“

Naštvaně si odfoukl pramínek vlasů z obličeje. Zachytil Riddleho číhajícího za jednou zvláště velkou policí a střelil mu varovný pohled.

„To zahrnuje šlechtu.“

Riddle se na něj jen sladce usmál. Celé jeho držení těla křičelo nevinností, ale to jen pomohlo posunout Harryho nervozitu ještě víc na hranu.

„Dobře lidi, utvořte dvě řady prosím - opatrně na police.“

Harry neměl žádné iluze; kdyby se jejich lord nepohnul přesně jak je Harry navedl, nikdo by ho neposlouchal. Ale jelikož Riddle vypadl spokojený s tím nechat Harryho řídit situaci, všichni poslechli, aniž by se tázali na jeho autoritu.

„Fajn, všichni v první řadě popadnou misku plnou barvy a vylejou jí na člověka, který stojí za nimi. Poté rozetřete barvu na všechny místa, která ještě nebudou mokrá.“

Ti, kteří stáli v druhé řadě, začali mumlat na protest. Harry viděl Luciuse Malfoye, jak se nespokojeně dívá na smradlavou barvu, ale jinak vydržel proces v tichu. Bellatrix na druhou stranu vypadala, že je to nejlepší okamžik jejího života.

Riddle k němu přistoupil s prázdnou miskou. Protože Draca nechali v hostinci, bylo ve skupině sedmnáct lidí, což znamenalo, že jeden neměl partnera. Jelikož nikdo nedychtil chrstnout studenou barvu na svého lorda, zůstal sám.

Podal Harrymu misku.

„Prokážeš mi tu čest?“ zeptal se ho posměšně.

Harry si obezřetně vzal misku a naplnil jí barvou. Poté, co si přebral vědomosti o jejich minulosti, se snažil připravit, aby tomu muži čelil normálně. Nebylo snadné se mu podívat do očí. Harry neustále cítil váhu Snapeovo tajemství. Uvažoval jak byl Snape schopný strávit tolik času s Riddlem, aniž by mu řekl, co věděl.

Otočil se k lordovi s miskou plnou barvy a stoupnul si na židli, protože byl téměř o dvě hlavy menší, než on. Riddle se teď na něj musel podívat nahoru, což nějak způsobilo další vlnu horka na Harryho tvářích.

„Jestli nechceš, aby se ti to dostalo do očí, měl by ses dívat dolů“ zamumlal a vylil misku.

Barva okamžitě pokryla hlavu, horní část paží, torzo a části nohou, ale zvlášť koncové části musely být natřeny ručně. Harry měl skličující pocit, že si to Riddle plně užíval, když mu Harry musel natřít nárty.

„Doufám, že to rychle uschne, takže už nebudu muset koukat na tem tvůj domýšlivý obličej,“ poznamenal suše.

„Ahh, a na co musím počkat já, abych viděl to zamračení zmizet z tvého obličeje? odpověděl Riddle hladce.

„Mohl bys předstírat, že cítíš utrpení.“

„A proč bych to měl dělat?“

„Ze slušnosti.“

Lord se zazubil. „Už takhle jsem si jistý, že jsi zesílil ten smrad, jen abys nás naštval, nechci ti dát to zadostiučinění.“

„Jen pro tebe, Riddle.“ Harry se ujistil, že z té věty kapal sarkasmus.

„A proč, prosím tě, bys šel tak daleko, jen abys mě naštval?“

„Proč, tvůj obličej v bolesti je prostě příliš-…“ Harry se rázem přerušil, když si uvědomil, co naznačuje. Sám sobě přísahal, že ten incident v hostinci nikdy nezmíní, a přesto nedělal nic jiného, než že mu to otíral do obličeje.

Riddleho panenky byly lehce rozšířené, když přiblížil obličej k tomu Harryho.

„Opatrně, dítě. Nevíš s čím si hraješ.“

Harry otevřel pusu aby odseknul, ale Bellatrixino vysoko položené zachechtání ho přerušilo.

Otočil se a podíval se na ostatních šestnáct lidí ve svém domě. Barva už začala usychat, což zanechalo stále mokrá části těla viditelné, zatímco ty sušší začaly mizet. Bellatrixin nový zdroj zábavy přicházel od muže vedle ní, jehož tělo stále vypadalo normálně, zatímco jeho hlava byla  už plně neviditelná. Pro ty, kteří byli, co se jeho plánu týče, ze začátku skeptičtí, byl tohle první významnější důkaz, že barva fungovala. Skepticismus se brzy změnil do optimismu a Harry se začal bát, že vyhlídka neviditelnosti jim dá falešný smysl nepřemožitelnosti.

„Dobře, poslouchejte! Ta barva vás nenechá zmizet, pouze přizpůsobit se k pozadí, což znamená, že tam stále fyzicky jste. Vaše nohy stále na zemi zanechají stopy a všichni vás pořád budou moct slyšet. Taky, pokud se budete hýbat příliš rychle, každý s dobrýma očima vás bude schopný zahlédnout jako rozmazanou postavu. Je zcela nutné, abyste se celou dobu hýbali tiše a pomalu.“

Pokračoval tišším hlasem, jeho návrh určený pouze Riddlemu. „Pravděpodobně bude nejlepší, když tu počkáme, dokud všechna barva neuschne. Bylo by trochu podezřelé, kdyby někdo viděl náhodné části lidského těla unášené ulicemi.“

Otočil se dokola, aby byl tváří k Riddleovi a marně se pokusil zadržet smích. Riddle byl přesný opak muže vedle Bellatrix; jeho tělo bylo kompletně neviditelné, zatímco se jeho hlava vznášela ve vzduchu. Vypadal směšně. Harry si uvědomil, že dobrá část Riddleho respekt vzbuzující aury pramenila z jeho držení těla.

Muž vypadal se svým současným vzhledem všechno, jen ne šťastný, ale stejně hodil po Harrym slabým úsměvem. „Směj se zatímco můžeš, dítě, já si užiju svou zábavu až mě nebudeš vidět.“

Ten temný slib donutil Harryho zachvět se, ale pořád se nemohl přestat hihňat.

Po několika dalších minutách jeho okamžik s dobrou náladou vystřídal pocit strachu. Něco horšího než sledovat sedmnáct mužů courat jeho domem? Vědět, že se těch sedmnáct mužů courá jeho domem aniž by je byl schopný vidět.

Harry si zkontroloval kapsy a ujistil se, že byl malý generátor jeho štítu na místě. Povedlo se mu štít upravit, takže s tím mohl chodit, což bylo mnohem lepší, než nepohyblivý prototyp, který vymyslel původně, ale všechno, co se na to hodilo, se stále odráželo v nepřirozených úhlech.

Stejně….byl to jednoduchý a přesto dobrý plán. Když všechno půjde dobře, nejen, že malá průzkumná skupina porazí celou skupinu, ale udělá to v neuvěřitelně krátkém čase.

„Dobře tedy,“ řekl zdánlivě prázdnému pokoji, „pojďme dát lidem něco, o čem můžou drbat.“

Vyšel ze svého zničeného obchodu. Na krátkou chvíli si dělal starosti, že ho nikdo nebude následovat, protože lidé už neviděli svého lorda, ale brzy za sebou zaslechl tlumené korky.

Jeden pár byl pro jeho klid příliš blízko.

.

Popletal vybral místo, které se hodilo jeho poměrům. Když dvě skupiny byly vyrovnané v počtu a síle, bojovaly často na území, které jim dovolovalo, aby se skryli; jako opuštěné vesnice, lesy, nebo velké budovy. Překážky poskytovaly kryt a ujistily se, že vyhraje skupina s lepší strategií. Kdyby se dvě stejné skupiny střetly na otevřenějším poli, následující boj by obě strany těžce zranil a i by mohl vyústit v remízu.

Avšak Popletal nečekal vyrovnaný boj. Jeho největší silou vždycky byla brutální síla a teď, když jeho skupina tu druhou převyšovala tak moc, neplánoval jim povolit žádný štít. Lokace byla zničené pole hned vedle Londýna. Popletal je plánoval rychle skončit a nechtěl je hledat za nějakými možnými úkryty.

Už tam byli, když Harryho neviditelní následovníci dorazili.

I když si Popletal myslel, že ta výzva byla fraška, stejně neriskoval a dorazil s plnou silou. Harry si byl celkem jistý, že někteří z těch, co stáli za Popletalem ani nebyli oficiálně v jeho skupině, ale v některých menších. Ale nebylo pravidlo, které by říkalo, že se mohou zúčastnit jen členové skupin, to byl ten hlavní důvod, proč lordi formovali aliance.

Kolem dokola, počet lidí na poli překonal Harryho očekávání. Vlastně, byl přesvědčen, že tolik lidí pohromadě neviděl nikdy. Nemohl si pomoct, ale cítil se trochu nervózně při pomyšlení, že se ho všichni tihle lidé pokusí za chvíli zabít, jen a jen jeho, protože byl pro jejich oči jediný, kdo se ukázal.

„Oh, lorde Voldemorte! Jak laskavé od vás, že jste se ukázal,“ vysmíval se Popletal, když se Harry přiblížil. „A znovu sám! Máte vůbec skupinu, nebo jste to jen vy a to dítě?“

Dav se zapoškleboval a zasmál, dobíraje si mladého muže, který přišel zemřít sám.

Harryho srdce zrychlilo, jak ho adrenalin nakopl a jeho reflexy se ho zoufale snažily dostat od Popletala. Namísto toho se několikrát zhluboka nadechl a připomenul si, že to nebyl Harry, kdo stál před davem, ale Riddle. To vědomí, že neurážejí jeho, ale jiného muže, postavilo mezi něj a fandící dav ochranou bariéru. Také to pomohlo tomu vypadat vyděšeně a uboze, jak podle jejich plánu měl.

„Ministře… Že jste mě ve skutečnosti….nevzal vážně?“ zeptal se slabě, nasazujíc svůj nejlepší pokorný obličej. „Chci říct, nezabil byste tucty lidí jen abyste vrátil dobrý žert, že ne? Jistě-…“

„Oh ne, můj drahý lorde Voldemorte,“ nedbal na něj Popletal, „žádné vycouvání teď nebude. Varoval jsem vás, snažil jsem se být fér, dokonce jsem vám udělal nabídku! Ale vy jste neposlouchal a dokonce jste zabil některé mé muže. Za to vy a vaši členové zaplatíte!“

Dav se znovu zaposmíval.

Do Harryho hlavy vstoupila zlomyslná myšlenka. Všichni tihle lidé si pořád mysleli, že je lord Voldemort. Cokoli teď udělá se zemí rychle rozšíří. Jednak úžasné vítězství, ale také jeho chování před Popletalem. A Riddle, který vkládal tolik pýchy do svého chování a zdvořilého vystupování, by se otřepal odporem, kdyby byl spojován s čímkoli slabým, ať už to sloužilo jako podvod, nebo ne.

S potlačeným úsměvem padl Harry na kolena na blátivou zem. Pokud ti život sešle citróny, měl by sis z nich udělat citronádu. A Harry byl odhodlaný dopřát si svůj podíl legrace.

Vytvořil obličej plný zoufalství a zhroutil se v prosbách.

„Oh, prosím, nezabíjejte mě a mé přátele! Jsou nevinní, ušetřete je, na kolenou vás prosím! Jistě takový veliký muž může odpustit mladíkovi, nic víc než dospívajícímu chlapci, který se jen chtěl koupat ve vaší slávě! Jsem jako Ikarus, když se jsem se příliš přiblížil k velkolepému slunci a spálil si křídla. Neodsuzujte mě za to, že jsem si hrál s věcmi, kterým nerozumím. Oh, velký lorde Popletale, slyšte mé prosby, já-…“

Někdo vystřelil z pistole. Minul o několik metrů, ale Harry věděl, že to přehnal a že legrace skončila. Oh, dobře, Riddle už se touhle dobou stejně nejspíš pozvracel.

Rychle aktivoval svůj štít a v rychlosti se vydrápal na nohy. Bude se pokoušet vyhýbat jejich kulkám a šípům jak dlouho to půjde. Tak se budou Popletalovi muži déle soustředit na Harryho, a budou si myslet, že má jen neuvěřitelné štěstí. Doufejme že tou dobou, co si uvědomí, že je něco vážně špatně, už pro ně bude příliš pozdě.

Jak více a více lidí střílelo kulky a šípy, běžel Harry cik cak přes pole, doufajíc že omylem nevrazí do jednoho z Voldemortových lidí. Viděl, že se Popletal skryl za svými muži, i když Harry zjevně nebyl hrozba. Zatracený zbabělec.

Trefila ho kulka.

Harry jako test na svůj štít vystřelil, ale nikdy ve skutečnosti ve štítu nebyl, když byl trefený. Kulka vytvořil hlasitý, zvonící zvuk, jako kdyby Harry stál přímo pod obrovským zvonem. Horší bylo, že když se kulka odrazila, zvuk nepřestal, ale pokračoval s tou samou ohlušující intenzitou.

Harry si automaticky zakryl uši a stisknul oči, což způsobilo, že zakopl a spadl na zem. Jelikož už se nehýbal, činil snadný cíl a trefilo se do něj víc věcí, které pokaždé vytvořily ten uši-ohromující zvuk.

Když Harry uviděl, jak se k němu blíží několik mužů, strnule se donutil znovu vstát. Patrně si začali uvědomovat, že vržené předměty to nezvládnou a plánovali s Harrym bojovat v bližším souboji.

Muž ozbrojený mečem dohonil Harryho a bodl ho přímo do zad. Samozřejmě, štít odrazil i tenhle útok, a rychlost útoku srazila překvapeného muže na obličej. Další muž se pokusil setnout Harryho obří sekerou, ale musel se sehnout, když jeho vlastní zbraň letěla místo toho zpátky na něj.

Daly se teď slyšel zmatené výkřiky a také víc a víc bolestných. Harryho útočníci se zmateně zastavili a Harrymu se od nich podařilo dostat pryč. Otočil se dozadu a uviděl jak dříve organizovaný dav láme formaci. Někteří stále mířili na Harryho, aniž by si uvědomili, co se mezi nimi děje, zatímco ostatní vypadali, že si toho všimli, ale nechápali o co jde a jen tam hloupě stáli. Víc a víc lidí padlo, ruce, nohy, nebo hlavy oddělené od těla.

Několik teď začalo panikařit, upouštět zbraně a utíkat směrem k městu. Byli zastřeleni někým z davu. Ostatní se před sebou bezcílně oháněli mečem. Harry jim to musel připsat k dobru, zjevně měli správný nápad, co se týče útoků, třebaže byli stále zcela bezradní.

Několik mužů dostihlo Harryho a nejistě na něj koukali. Pryč bylo dobírání a pošklebování. Jejich místo převzalo zoufalství a strach.

Harry přinutila Riddle slíbit, že se vyhne nepotřebným smrtím. Zatímco Harry necítil nad svými oponenty moc lítosti, chtěl předejít nesmyslnému masakru.

„Zahoďte zbraně a lehněte si na zem,“ řekl svým pronásledovatelům. Zjevně nechápali, co se stalo, ale mohli cítit, že to bylo špatné…a smrtelné. Poté, co si vyměnili nejisté pohledy, udělali, co jim Harry řekl.

Harry se otočil, chtěl se dostat k tomu shluku lidí a říct Riddleovi, aby přestal útočit, když narazil do pevného vzduchu.

„Ouch, ďas to sper,“ zaklel Harry když byla srážka umocněná jeho štítem a odhodila ho o několik metrů dozadu.

„Jsi v pořádku?“ přišel hlas z odněkud nad ním.

„Snape? To jsi ty?“

„Přesně. Soudím, že tady jsme skončili, když vidím, že se ti muži už vzdali?“

„Ano, udělej mi laskavost a běž to říct Riddlemu. Nechci to tu změnit v krvavou lázeň.“

„Myslíš víc než už to je?“

Harry se pomalu zvednul a nechal oči přelétnout přes pole. Dobrá polovina velkého davu ležela bez pohybu na zemi. Zabita méně než dvaceti muži.

„Můžeš o nás říct hodně věcí, ale pracujeme velmi efektivně,“ podotknul Snape. Harry nevěděl, jestli v jeho hlase bylo víc pýchy, nebo hořkosti.

„Prostě běž,“ utrhl se Harry unaveně.

Uslyšel odbíhající kroky.

Vyčerpaný z všeho toho utíkání se vrátil zpátky k davu, nebo tomu, co z něj zbylo. Jen pro případ si štít nechal, ale bojovaní skončilo. Navíc, mohl říct, že už v něm moc síly nezbylo. Snažil se nemyslet na to, co by se stalo, kdyby boj pokračoval o několik minut déle.

Zbylý dav v úžasu sledoval, jak si Voldemortova skupina hadry otírá barvu.

„Ale…ale to je- to je-…“ mumlal Popletal.

„…Podvádění?“ dokončil Harry, „nope, bojím se, že ne.““

Otočil se k teď viditelnému, skutečnému Voldemortovi.

„Kdo si objednal jedno menší vítězství?“ zazubil se.

„Ano, no, trochu mi po tvém lajdáckém představení zeslábl žaludek.“

Harry předstíral pobouření. „Lajdácké? To bylo představení mého života, pane královský bastarde!“

„Tak to tě mám hodně co učit.“

„Err... učit mě co přesně?“

Ale Riddle neodpověděl. Místo toho se otočil k Popletalovi.

„Máte dvě možnosti Popletale: Veďte dál svou skupinu pod jistými…instrukcemi - nebo se ctí zemřete mezi padlými muži.“

„Ja…jaké instrukce? Počkat…vy jste lor-…al…ale,“ ptal se Popletal ohromeně.

Harry Riddleho upřeně sledoval. Normálně, když lord nebyl na konci výzvy mrtvý, vítěz ho hned na místě popravil. Byl překvapený, že ze všech lordů Riddle prokáže slitování někomu jako je Popletal. Ale Riddle nepromeškal ani vteřinu, než Popletalovi dal tu nabídku. Harry hádal, že ho měl v úmyslu nechat naživu celou tu dobu, což bylo ještě divnější. Přemýšlel co za hru to Riddle hrál.

„Je to velmi jednoduchá otázka, Popletale. Vyberte si.“

Popletal se sebral a ohromeně zíral na Riddleho a Harryho. Zjevně ani on nemohl uvěřit, že by ho nechali naživu.

„Já…ahem… bych rád pokračoval, s, ah, s vašimi instrukcemi.“

„Báječné.“

S tím se Riddle otočil k Popletalovi a jeho zbývajícím mužům zády a vydal se směrem k městu.

Harry deaktivoval svůj štít, takže se mohl volně pohybovat a pospíšil si za ním.

„Err, jsi si jistý, že je to v pořádku? Ne že bych chtěl kritizovat tvoje vůdcovské schopnosti, nebo tak něco, ale není to trochu riskantní?“

„Popletal teď bude příliš vyděšený, než aby se pokusil o pomstu. Všechno co v několika dalších dnech musím udělat, je si ho podmanit dost na to, že mě bude následovat vcelku rád.

S jakýmkoli jiným lordem by Harry vážně pochyboval, že to bude tak snadné, ale prostě věděl, že v tom ten muž opravdu uspěje, jednoduše protože mohl.

„Takže co, spojíte se s Popletalovo skupinou?“

Riddle si odfrkl. „Nebuď směšný, kdybych měl v plánu se spojit s každou skupinou, kterou porazím, ta čirá velikost by dříve nebo později byla nekontrolovatelná.“

„To je co jsem ti říkal!“ prohlásil Harry, jak si vzpomněl na jejich rozhovor o Riddleho budoucích plánech. „Nezáleží jak silný je lord, nemůžeš kontrolovat zatracený svět, i po chaosu je tu příliš mnoho lidí!“

Riddle se zastavil a otočil se na Harryho, jeho oči zle zářící.

„Ah, ale podívej; já nemusím kontrolovat lidi, já musím kontrolovat jen lordy-…“

„…kteří pak budou kontrolovat svoje skupiny,“ dokončil Harry. Dávalo to smysl, ale…

„…Nemožné. To je - jednoduše nemožné! Možná se někým tak slabým, jako je Popletal, ale…“ hlas se mu vytratil.

Byly tu pověsti o ostatních lordech, mimo velká města, co vládli svým vlastním světům, každý s jinými pravidly a nedobytnější, než ti ostatní.

A tady byl Riddle, mladší než jakýkoli jiný lord o kterém Harry kdy slyšel, stojící na kraji blátivého pole, akorát vedle špinavého města, které zářilo ve večerním slunci, prohlašující, že je všechny zabije.

„Podívej se na tohle opotřebené město,“ přemítal Riddle, „svět je v ruinách - pomoz mi ho obnovit, Harry Pottere, a já tě ujišťuji, že ve tvém životě nebude jediný nudný moment.“

„Co když mám rád nudné momenty?“ zeptal se Harry slabě. Mohl Riddleho slova téměř cítit, plynoucí okolo něj, pevně ho chytající do pasti v jeho síti.

Riddle se naklonil dopředu a lehce přejel po Harryho tváři hřbetem ruky.

„Už můžu slyšet ty pověsti, co se rozšíří po celé zemi. Další skupina, se kterou budeme bojovat, si bude myslet, že ví, co přichází, ale to nebudou. Protože my nebudeme znovu neviditelní, ale ty přijdeš s něčím novým, že? Překvap je, překvap mě, Harry, znovu a znovu. Vždy povstat k nové výzvě, každá víc vzrušující, než ta předchozí, nelíbilo by se ti to? Není nikdo, kdo tě může předčit v tom, co děláš, ale ty můžeš překonat sám sebe. Nechceš vidět, čeho jsi schopný, pokud dokážeš cele využít svůj potenciál?“

Harryho srdce běželo o závod a jeho dech vycházel v mělkých nádeších, cítil závrať a přesto byl zmatený. Cokoli Riddle dělal, dělal to zručně.

Harrymu se povedlo polknout a setkat se přímo s Riddleho intenzivním pohledem.

„Vlastně to zní jen jako strašně moc práce,“ zaskřehotal.

Vysloužil si od Riddleho zasmání. „No, pokud nejsi pro výzvu…“

„Nebuď hloupý, kdykoli, jen to přines, bastarde!“ zasyčel Harry uraženě.

„Bylo to ano?“ ušklíbl se Riddle samolibě.

Harry trochu vystřízlivěl. „Já-…já nevím.“

Riddle pokrčil rameny, zjevně nedotčen Harryho druhým odmítnutím.

„No, je to lepší než ‚ne‘ co jsem dostal posledně, děláme pokrok.“

„Bastarde,“ zamručel Harry.

Ale Riddle na něj jen potěšeně mrknul a pokračoval směrem k městu.

Harry se našel sám na hraně pole, které bylo pokryté těly, blátivá zem promočujíc jeho nohy.

„Do prdele s ním,“ zamumlal k prázdnému vzduchu.